Co má sluch a kochleární implantáty společného se sociální inteligencí.

Dnes používáme pojem umělá inteligence v souvislosti s počítači a často z toho vyvozujeme opačné závěry: Srovnáváme fungování lidského mozku s digitální logikou běžných systémů pro zpracování elektrických dat. To však neodpovídá lidské schopnosti interpretovat, jak Katrien Timmermanová, MSc. upozornila ve své prezentaci na sympoziu EURO-CIU v Rotterdamu v listopadu 2022. Vysvětlila také, jak zásadní roli hraje v procesu myšlení sluch a co se stane, když chybí.

Timmermanová je speciální pedagožka se zaměřením na smyslové postižení a tlumočnice vlámského znakového jazyka. Je belgickou občankou a pracuje jako koordinátorka rané péče a speciální pedagožka ve škole a internátu pro sluchově postižené v bruselském regionu a v KIDS Competence Center ve Flandrech, což je zařízení pro děti a dospělé s poruchami sluchu, řeči a jazyka nebo s autistickými problémy. Ve své práci se zaměřuje na sluchově postižené děti s dalšími poruchami, rozvoj teorie myšlení, inkluzi a sociální uvědomění si rozmanitosti.

Počítače myslí rychle a správně, ale ničemu nerozumí

Běžné počítače dělají přesně to, co se jim řekne pomocí programového kódu. Postupují podle logické posloupnosti: vstup - předdefinované zpracování - výstup. Tato striktní logika je často výhodná: počítače mohou instrukce plnit velmi rychle, zejména pokud se vzdáleně podobají aritmetickým úlohám.
V rámci této přísné logiky mohou počítače dokonce extrapolovat - tedy předvídat definovanou hodnotu. Počítač však nedokáže chápat ani domýšlet; nedokáže ani předpovídat v pravém slova smyslu. Tyto schopnosti odlišují člověka a jeho způsob myšlení.

Lidské myšlení je výklad a předvídání

"Náš mozek není počítač!" zdůraznila Timmermannová na kongresu EURO-CIU s odkazem na práci Belgičana Petera Vermeulena[1] o lidském mozku jako prediktivním orgánu. Na vysvětlenou ukázala ilustrovanou hádanku. Pokud bychom uvažovali podle pracovního modelu běžných počítačů v posloupnosti "vstup - zpracování - výstup", budeme s číslicemi zacházet jako s posloupností čísel. Otázkou interpretace zůstává snad jen posloupnost: 1-3-5-2-4-? nebo 1-2-3-4-5?

"Abychom však přežili v moderní společnosti, potřebujeme mozek, který předvídá svět rychle a nevědomě, přičemž náležitě zohledňuje kontext," uvádí se ve shrnutí Vermeulenovy knihy. "Mozek dělá nevědomé a superrychlé předpovědi o světě. Mozek žádá smysly o zpětnou vazbu ohledně předpovědí, které učinil."

Tato zpětná vazba od smyslů nám také poskytuje další informace. Díky těmto dodatečným informacím může naše mysl znovu interpretovat obraz číslic: Když v autě vidíme "1-3-5/2-4-?", téměř automaticky přidáme "R" jako na obrázku číslice na řadicí páce.

Pro takové interpretace tedy potřebujeme dodatečné informace o kontextu výroku nebo otázky.

Smyslové vjemy pro správnou interpretaci

Pro naše předky bylo předvídání jednání nebo situace zásadní pro přežití: čím přesněji dokázal člověk předvídat, a tedy jednat s nadhledem a předvídavostí, tím větší měl šanci na přežití. Tyto dovednosti mají dnes převažující vliv na přežití v podnikání i na společenský a sociální život.

Neustále zlepšujeme kvalitu svých předpovědí, učíme se a procvičujeme sociální interpretaci: porovnáváme vývoj, který tušíme, se skutečnou událostí, která následuje. Vnímání našimi smysly - včetně sluchu - je v tomto procesu obzvláště důležité: nejprve proto, abychom předem shromáždili všechny potřebné informace pro správnou předpověď, a poté proto, abychom si ověřili, jak správná byla naše interpretace.

Interpretace při zhoršeném akustickém vnímání

Pokud jsou informace nesprávné nebo částečně chybí, interpretace i predikce začnou být namáhavé a náchylné k chybám, stejně jako jejich ověřování. To stojí člověka další energii a čas. Zvyšující se četnost chyb je frustrující.

Pro úspěšnou komunikaci potřebuje naše mysl kromě co nejúplněji srozumitelného znění sdělení také kontextové informace: Výraz obličeje a gesta, ale také prozodii, zvuk slova a melodii řeči. Zvláště působivé je tónové zabarvení, které dáváme cynickým slovním sdělením.

"Emoce nevyčteme z tváře druhého člověka, ale spojujeme jeho mimiku s dalšími kontextovými informacemi," říká Timmermanová a vysvětluje, proč tak snadno dochází k nedorozuměním a chybným interpretacím, když například nedokážeme vnímat tónové zabarvení v rozhovoru. Taková nedorozumění ztěžují postiženým sociální a společenskou interakci a dětem ztěžují sociální učení.

"Z tváře druhého člověka nečteme emoce, ale spojujeme si jeho výraz tváře s dalšími kontextovými informacemi, jako je například barva tónu v rozhovoru."
Katrien Timmermanová

Jak rozvíjíme své sociální dovednosti

V prvním roce života děti reagují například na úsměv pečující osoby. V době nástupu do mateřské školy již dokáží vycítit aktuální náladu ostatních a podle toho se chovat. V předškolním věku se učí rozlišovat vlastní názory a myšlenky od názorů a myšlenek ostatních. Dokážou klasifikovat popis situace jako správný nebo špatný.

Přesně to znamená takzvaná teorie mysli:

• Schopnost vnímat názory druhých
• schopnost porozumět myšlenkám, přáním a pocitům druhých
• schopnost brát v úvahu úroveň znalostí druhých
• schopnost rozlišovat mezi skutečností a zdáním

K rozvoji těchto schopností potřebujeme sebepoznání a sebevnímání a také různé kontextové informace.

U dětí se sluchovým postižením je rozvoj těchto sociálních dovedností obvykle opožděn, a to i při věkově přiměřeném jazykovém vývoji: na jedné straně jsou pro děti se sluchovým postižením často obtížně uchopitelné sémantické informace jazyka, nuance a zvukové variace, na druhé straně v situacích, které pozorují "koutkem oka", často nerozumějí související komunikaci. Nemohou tedy takové náhodně pozorované situace využít k sociálnímu učení.

Výjimkou jsou v tomto ohledu děti neslyšících rodičů, pro které je znakový jazyk obecným rodinným jazykem, a proto jsou jim veškeré informace předávány neauditivně.

Důsledky pro podporu dětí se sluchovým postižením

Sluchově-jazyková terapie se samozřejmě musí zaměřit na slovní zásobu, gramatiku a upevňování předávání znalostí. Pro děti v běžných školách je to důležité ještě na vyšších stupních škol, aby jistě mohly dobře sledovat výuku.

Abychom podpořili také rozvoj sociálních dovedností, musíme se zasaženými dětmi pracovat také v oblasti:

• nácviku sebeuvědomování a vyjadřování vlastních pocitů, přání a potřeb.
• nácviku konceptualizace pocitů a myšlenek.
• podpory dětí v rozpoznávání záměrů druhých a v empatickém vcítění se do pocitů a myšlenek druhých.

Nestačí však, aby se jazykově-komunikační ani empatické dovednosti učily výhradně v terapeutických situacích. K tomu, aby se tyto dovednosti procvičily a začlenily do každodenního života, se musí také rodiče naučit sami být příkladem všech těchto dovedností a podporovat je u svých dětí.

V neposlední řadě je třeba u dětí s kochleárním implantátem posilovat také celkový rozvoj schopnosti jednat: "U dětí se sluchovým postižením je často pozorován opožděný vývoj některých organizačních schopností," vysvětluje Timmermanová. V tomto ohledu jsou podle ní organizace a flexibilita pro osoby se sluchovým postižením obzvláště důležité: "Při poslechu a přípravě na poslechové situace - najímání tlumočníků, zohledňování vlastní únavy a podobně."

Praktikování inkluze vyžaduje vědomé informování

Přestože se porozumění řeči s kochleárními implantáty obecně zlepšuje: Uživatelé kochleárních implantátů, stejně jako všichni lidé se sluchovým postižením, potřebují v každém případě zvýšenou koncentraci a úsilí, aby správně vyhodnotili každodenní situace. Některé kontextové informace zůstanou i přes veškerou koncentraci chybné nebo se zcela ztratí. To vede k brzké únavě a problémům v komunikaci a sociální interakci a následně ke zvýšenému riziku psychických problémů.

Inkluze v tomto kontextu také znamená, že v každodenním životě osob se sluchovým postižením příslušní slyšící společníci vědomě a explicitně nabízejí všechny možné doplňující informace. "Někdy jde o situaci samotnou. Například je v okolí hodně hluku, a slyšení je proto pro všechny vyčerpávající. Nebo je z intonace hlasu slyšet, že mluvící osoba je rozčilená," vysvětluje Timmermanová.

Pokud to v dané situaci není možné, Timmermanová požádá o následné vysvětlení: "Například: 'Mluvila jsem s lékařem mimořádně zdvořile, protože se to tak běžně dělá'. Nemohu s ním mluvit tak, jak mluvím se svým přítelem. Nebo: Ten člověk tak reagoval proto, že někdo jiný v tu chvíli něco pošeptal třetí osobě." Lidé se sluchovým postižením tak získají důležité informace, které sami nemohli vnímat, a pomohou jim vyhodnotit situaci. Pomáhá dětem rozvíjet jejich sociální chování.

[1] Peter Vermeulen, Autism and The Predictive Brain - Absolute Thinking in a Relative World, Routledge, 26. Oct 2022, London, doi:10.4324/9781003340447, ISBN: 9781003340447