Rychlé učení čtení pomocí jednoduchých cvičení

Čtení a psaní jsou stěžejními body základní školy a základem pozdějšího vzdělávání. K dobré podpoře spolužáků se sluchovým postižením patří optimálně nastavená naslouchátka, cvičení na zvukovou diferenciaci a správná motivace ke čtení.

„Čtení a psaní jsou dnes minimálními požadavky,“ říká Ursula Baatz, vědecká kurátorka dürnsteinského sympozia o vzdělávání. Předpovídá, že lidé bez pokročilé znalosti čtení a psaní budou mít stále větší potíže uplatnit se na trhu práce. Na gramotnosti je v podstatě založeno další vzdělávání a školení. A gramotnost je důležitá i v každodenním životě a ve volném čase.

Joanna Shepherdová je vedoucí rehabilitačního týmu ve společnosti MED-EL. Poukazuje na úzkou souhru mezi sluchovým porozuměním jazyku, porozuměním čtenému textu a vypravěčskými dovednostmi. „Jazyk, organizace informací, verbální paměť a kognitivní porozumění jsou dovednosti, které dítě potřebuje, když se zabývá příběhem – ať už ho slyší, čte, vypráví nebo píše.“

Sluchová paměť může být také narušena, a to bez ohledu na sluchové schopnosti. „Už teď si ale všímám, že mnoho dětí se sluchovým postižením potřebuje více opakování,“ vysvětluje Michaela Velissaris, učitelka pro žáky se sluchovým postižením ve Vídni. „Rozlišování zvuků se u normálně slyšících dětí vyvíjí již v předškolním věku. Když mají děti problém s vývojem sluchu, nemusí být ještě schopny vědomě rozlišovat a přiřazovat zvuky.“

Různé metody učení

Nicole Supperová učí na jedné vídeňské základní škole. „Učitel rozhoduje o tom, jakou vyučovací metodu bude třída používat při čtení. Záleží také na konkrétní používané učebnici.“ Výuka rozlišuje mezi analytickými a syntetickými metodami. Například klasická metoda hláskování patří k syntetickým metodám: děti se nejprve učí písmena, ze kterých pak skládají počáteční slova. „Měla jsem dítě, které dlouho četlo „Em-á-em-á“ místo „máma“,“ usmívá se učitelka. Proto se nyní souhlásky při hláskování vyslovují bez znělé samohlásky, takže „M“ se nevyslovuje jako „Em“, ale jako „Mmm“.

Mezi syntetické přístupy k výuce patří také fonetické metody, které se orientují především na zvukovou stránku mluvených slov. Příkladem může být metoda počáteční hlásky: písmena se učíme pomocí slova, které začíná příslušnou hláskou: „M jako myš.“ Syntetické metody mají společný postup, který spočívá v prolínání jednotlivých písmen nebo zvuků do souvislého čtení.

Naproti tomu analytické metody vycházejí z celých slov nebo krátkých vět. Například porovnávání slov babička a dědeček za účelem rozpoznání písmen. „Tato metoda je určena pro děti s lepšími výsledky, a proto ji využívá jen málo tříd,“ vysvětluje Supperová. „Nejčastěji se používají fonické metody, ale také různé kombinované přístupy.“

Od čtení k porozumění

„Děti se sluchovým postižením mohou mít prospěch z celostních metod, ale většina dětí s kochleárním implantátem nemá problém ani s přístupem založeným na fonetice. Nakonec přiřazování fonémů k písmenům nelze přeskočit,“ hovoří Velissaris ze zkušenosti. „U hlásek, které nejsou dobře rozlišeny, mohou pomoci přiřazené pohyby nebo znaky.“

Bez ohledu na přístup je cílem všech dětí rozvíjet celistvé čtení od hláskování a rozpoznávání jednotlivých slov. „Bohužel některé čítanky používají poměrně rozsáhlou slovní zásobu, která někdy přesahuje slovní zásobu dětí – zejména dětí se sluchovým postižením,“ uvědomuje si Velissaris nebezpečí, „že děti pak začnou číst mechanicky a nepochopí smysl textu“.

„U jednoho ze svých žáků jsem si už koncem října v první třídě všimla, že i přes opakované procvičování má problémy s rozpoznáváním písmen a jejich přiřazováním k příslušným hláskám,“ vzpomíná Supperová. To může být způsobeno problémy s pamětí nebo se zrakovou či zvukovou diferenciací. Ta závisí také na sluchových schopnostech. Zasvěcená pedagožka doporučuje rodičům postižených dětí, aby se snažili o rychlé objasnění problému u odborníků.

Dobrý sluch pomáhá při čtení

„Při podrobnějším seznamování s gramatikou musíme věnovat zvláštní pozornost.“ Supperová má zkušenost, že nejen děti, které se učí v jazyce, který je jejich druhým jazykem (L2), jsou v běžném životě více zvyklé na gramaticky chybné věty. Její zkušenost ale také ukazuje, že „pokud učitel mluví velmi správně, děti si tuto správnou výslovnost rychle osvojí“. Samozřejmě za předpokladu, že tyto děti slyší a rozlišují hlásky a fonémy.

„U jazyků s abecedou,“ jako je tomu v angličtině, „podporuje vnímání fonémů v mluveném slově také pochopení logiky psaného slova,“ vysvětluje rehabilitační specialistka Shepherdová. Ti, kteří dokáží sluchově rozlišit jednotlivé hlásky slova a přiřadit je k jejich symbolům, písmenům, dokáží slova alespoň přibližně správně napsat. Dobrý sluch je tedy důležitý pro rozvoj správného psaného jazyka. Pro žáky se sluchovým postižením to znamená nezbytnost naslouchátek s dobrou kvalitou zvuku a individuálně optimalizovaným nastavením.

Shepherdová to srovnává s terapií starších dětí a dospělých, kde to funguje opačně: „V tomto případě psaný jazyk podporuje sluchové porozumění řeči.“

Knihy podporují čtenářské dovednosti

„Na to, jak úspěšné je osvojování psaného jazyka, má vliv mnoho faktorů,“ vysvětluje Joanna Shepherdová a zmiňuje mimo jiné obecný jazykový vývoj a znalosti, sluchovou a vizuální paměť a „fonologické uvědomování“. To se týká schopnosti vědomě vnímat a rozlišovat části řeči, tj. rozkládat slova na jednotlivé slabiky a hlásky a naopak z nich skládat slova. Význam fonologického zpracování zvukové struktury řeči dokládá také studie Karin Landerl, vývojové psycholožky ze Štýrského Hradce. [1]

Shepherdová odkazuje na četné studie o osvojování gramotnosti u dětí s normálním sluchem a u dětí se sluchovým postižením [2]: „Společné zážitky ze čtení podporují důležité aspekty gramotnosti“. Tím je myšleno nejen společné prohlížení a čtení obrázků a textů, ale také jejich shrnutí a diskuse o nich. [3]

Ukazování prstem na to, co čteme, vede k tomu, že si děti uvědomují, jakým způsobem získáváme informace z psaného textu. A také pomáhá postupně začít rozeznávat písmo běžně používaných slov.

„Koneckonců obecně uznávaným cílem gramotnosti je čtení knih,“ říká Shepherdová. Psaný jazyk je také nositelem informací v každodenním životě: kde najít toaletu, kdy přijede další autobus nebo jaký film hrají v kině. Psycholožka si je jistá, že tomu rozumí i menší děti: „Vždyť všechno kolem nás má štítky! Stejně tak mohou být jednotlivé pojmy reprezentovány psanými slovy.“ Například jejich vlastní jméno, nápis v místním supermarketu nebo často opakované slovo v obrázkové knížce.

Zábava s jazykem

Kdo by neznal větu „Tři sta třicet tři stříbrných stříkaček stříkalo přes stři sta třicet tři stříbrných střech“? Tento jazykolam je tzv. aliterace – skupina slov se stejnými začátky. Také existuje řada dalších slovních hříček pro děti, například říkanky. Shepherd vysvětluje jejich terapeutický význam: „Dětem s poruchou sluchu někdy chybí část slova. Pokud ještě dobře neslyší, často jim uniká začátek informace. Když si s těmito slovy hrajeme a klademe důraz na rým nebo aliteraci, tyto děti lépe porozumí tomu, co slyší.“

Pro osvojování spisovného jazyka je navíc důležité, aby věty byly vnímány z hlediska svých složek – slov, a ty jako složené ze slabik a jednotlivých hlásek – tzv. fonémů. Teprve pak mohou být jazykové zvuky reprezentovány jako písmena a skládány dohromady, aby tvořily slova a věty. Toto povědomí lze získat hrou.

Tak se z dětských písniček vynecháním jednotlivých slov a nahrazením slabik tleskáním nebo broukáním stává hra: „Malý námořník plul kolem světa…“ se stává: „A mm-mm Mmm-Mm Mm m-m Mmmm…“. – doprovázené příslušnými pohyby rukou. Také jednoduché rebusové hádanky podněcují děti ke hře s jazykem, když výrazy předložené jako kresba dohromady tvoří složené slovo: slunce+květina=slunečnice. U starších dětí lze slovo rozložit na jednotlivé fonémy, jednotlivé hlásky ve slově.

Čtení a psaní jako jeden celek

„Držet tužku na kreslení dnes není pro mnoho malých dětí přirozené,“ říká terapeutka Shepherdová a uvádí příklad motorických dovedností, které ovlivňují čtenářskou gramotnost. V této souvislosti jsou hrubá a jemná motorika a koordinace oko-ruka důležitou přípravou na psaní. Supperová ze své zkušenosti učitelky dodává: „Vždyť tužku držíte jen třemi prsty – tyhle svaly si musíte nejdříve vybudovat!“ Je také přesvědčena, že pro každé dítě je důležité získat motivaci, jako např: „Brzy to budeš umět přečíst sám!“.

Zpívání, hraní, kreslení – oblíbené činnosti mnoha dětí mohou být tím nejlepším způsobem, jak se zábavnou formou připravit na školu. A je tu jedna rada, kterou odborníci opakují stále dokola: „Pokud rodiče čtou nahlas, je to dobrý způsob přípravy.“

5 faktorů fonologického povědomí

• Rozpoznávání počátečních a koncových hlásek
• Hledání rýmů a aliterace: slova se stejnými koncovkami a začátky slov
• Oddělování a spojování slabik
• Oddělování a spojování fonémů – hláskových částí slova
• Spojení foném-písmeno

[1] Landerl, K. (2003). Kognitive Defizite bei Leseschwäche. Psychologie in Erziehung und Unterricht, 50(4), 369-380.
[2] Např.: Aram et., The contribution of early home literacy activities to first grade reading and writing achievements in Arabic, Reading and Writing (2013) 26:1517-1536, DOI: 10.1007/s11145-013-9430-y
[3] Viz rovněž: Čtení pro děti se sluchovými implantáty; Užitečné materiály: „Vše za den“ a Murat Series Story Books – oboje od MED-EL