Kdy jsou sluchové implantáty lepším řešením než naslouchátko?

Sluchové implantáty a běžná naslouchátka se neustále zlepšují a hranice použití těchto různých systémů se neustále mění.

„Přibližně 19 procent populace trpí ztrátou sluchu, která vyžaduje léčbu,“ vysvětluje Dr. Thomas Keintzel, primář ORL oddělení kliniky Klinikum Wels-Grieskirchen. „Léčba pomocí naslouchátek je zde stále zlatým standardem.“ Konvenční naslouchátka zesilují zvuk – v závislosti na výšce a hlasitosti – tak, aby jej uživatel mohl lépe vnímat. Tím by však uživatelé neměli končit: „Kromě podpory zařízení se jako zásadní faktor úspěchu prosadilo školení.“

Existují však některé zdravotní potíže, které úspěšné používání konvenčních naslouchátek ztěžují nebo znemožňují. Například zúžený nebo opakovaně zanícený zvukovod, osifikace ve středním uchu nebo ztráta středoušních kůstek. V některých případech může pomoci operace, ale 75 procent všech problémů vyžaduje podporu sluchadla, uvádí primář Keintzel. „Použití implantátů pro kostní vedení a aktivní středoušní implantáty se však prosadilo jako cenná alternativa ke konvenčnímu nasazování naslouchátek.“

Když samotné zesílení nestačí

Z audiologického hlediska dosahují běžná naslouchátka při vážném poškození vnitřního ucha svých limitů. Kromě přeměny zvukových vibrací na nervové signály má vnitřní ucho funkci, která se téměř rovná „předzesilovači“. To se označuje jako komprese vnitřního ucha. V případě senzorické ztráty sluchu se tato schopnost postupně ztrácí. Proto musí naslouchátka zesilovat více tiché zvuky než hlasité.

Tato ztráta komprese sluchově postiženého ucha způsobuje „dynamické snížení“. Rozdíl mezi nejtišším zvukem (sotva slyšitelným) a nejhlasitějším zvukem (práh bolesti) se zmenšuje. V důsledku toho se také ztrácí kontrast mezi různými akustickými signály: uživatel se zesílením stále slyší vše, ale některé zvuky, porozumění řeči a rozhovory se navzdory sluchadlu stávají stále více vyčerpávajícími.

U postiženého ucha dochází také ke změnám časového rozlišení (tzv. „sluchové maskování“), k němuž dochází, když převládající zvuk zakrývá zvuk měkčí. Všechny tyto vlivy dohromady znamenají, že od ztráty sluchu kolem 50 decibelů je řeč v hlučném prostředí stále méně srozumitelná, a to i s naslouchátky.[1]

Moderní technologie v běžných naslouchátcích pomáhají

Konvenční naslouchátka pracují s různými triky, které zlepšují akustický kontrast, a vždy se zaměřují na porozumění řeči. Frekvenční filtry se používají k utlumení výšek, které nejsou pro nerozlišování řeči podstatné nebo potenciálně obsahují mnoho šumu v pozadí. Potlačení šumu zkoumá každý segment výšky tónu z hlediska řečových signálů a podle toho jej zesiluje nebo ztlumuje. Směrové mikrofonní systémy zpracovávají zvuky z předpokládaného směru mluvčího. Všechny tyto funkce jsou také integrovány do zvukových procesorů sluchových implantátů.

Neustále se zdokonalující technologie pro zlepšení řeči umožňují, aby i uživatelé s vážně narušenou funkcí vnitřního ucha rozuměli řeči pomocí naslouchátek. V určitém okamžiku i současná špičková sluchadla narazí na své limity. Primář Keinzel má radu pro pacienty, kteří se již necítí lépe: „V takovém případě lze ke zlepšení porozumění řeči použít přímou elektrickou stimulaci prostřednictvím kochleárního implantátu.“

Porozumění řeči je klíčové!

„Kromě neustálého technického zdokonalování naslouchátek i sluchových implantátů se posunuly i hranice indikace,“ popisuje primář Keintzel. Pokud je porozumění řeči, komunikace a dobrá kvalita života možná s naslouchátky, není příliš důvodů pro operaci. Slyšení se sluchovým implantátem (nebo CI) navíc vyžaduje nácvikovou fázi: centrální sluchový systém se musí naučit odpovídajícím způsobem převádět technicky generované signály.

„Zásadním rozhodovacím kritériem může být porozumění řeči s naslouchátkem.“ Obecně platí, že pokud je porozumění řeči s dobře nastavenými naslouchátky horší, než by se dalo očekávat s CI, doporučuje se implantace. Nejprve je však třeba se ujistit, že naslouchátko je optimálně přizpůsobené a vhodné pro uživatele.

Pokud uživatel CI stále používá sluchadlo na druhé straně, lékař doporučí implantaci na druhé straně v případě, že sluchadlo nevede ke zlepšení porozumění řeči.

U dětí je rozhodujícím faktorem vývoj sluchu a řeči. „U dětí, které se narodily jako neslyšící nebo u dětí, které ohluchly před osvojením si řeči, musí toto rozhodnutí zohlednit mnoho faktorů, jako je vývojové stadium dítěte, jeho komunikační kompetence atd.“ zdůrazňuje primář Keintzel. „V každém případě u dětí, které se narodily jako jednostranně neslyšící, by rodiče měli znát omezení jednostranného slyšení – snížené porozumění řeči v hlučném prostředí, absence směrového slyšení, a to vše v citlivé fázi osvojování jazyka.“

Co můžete očekávat od kochleárního implantátu

CI obchází vady vnitřního ucha a přímo stimuluje nervovou strukturu sluchového orgánu. Sluchové centrum se musí naučit interpretovat tyto umělé signály, proto uživatel potřebuje období rehabilitace a nácviku. Na rakouském ORL kongresu v roce 2021 primář Keintzel demonstroval úspěšnost kochleární implantace. [2] Po jednom roce aktivace CI rozumí tři čtvrtiny všech uživatelů stejně dobře jako typické osoby se sluchovým postižením se ztrátou sluchu 50 decibelů. „Ztráta porozumění řeči, kterou lze po nasazení CI očekávat, tedy není větší než u středně těžké ztráty sluchu.“ To je výsledek i u osob, které byly dříve zcela hluché.

Prof. Dr. Ulrich Hoppe, vedoucí lékař ORL univerzitní nemocnice v Erlangenu, na stejné akci ukázal srovnání porozumění řeči mezi uživateli CI a naslouchátek. Většina uživatelů CI rozumí řeči v hlučném prostředí stejně jako pacienti se ztrátou sluchu 25 až 50 decibelů se naslouchátky. Ve skutečnosti všichni uživatelé CI rozumějí lépe než typičtí uživatelé naslouchátek se ztrátou sluchu 65 decibelů.

Pro kandidáta na CI je vždy důležité důkladné zvážení, ale také rychlé rozhodnutí. Zkušený ORL specialista Keintzel vysvětluje proč: „Včasná kochleární implantace vede ke zkrácení doby rehabilitace a je spojena s lepším výkonem a výrazným zlepšením kvality života.“

Další audiologické informace a podrobná kritéria k tomuto tématu v: Keintzel T, Limity konvenčního poskytování sluchadel, Jatros Pneumologie & HNO, Universimed-Verlag, 01/2022, str. 34-36.

[1] Wardegna a kol., 2015

[2]Údaje z: Reichell 2015, aus: Kießling et al; Versorgung mit Hörgeräten und Hörimplantaten; Thieme-Verlag 2018; ISBN 978-3-13-240200-3