Americká zdravotní sestra Alley Mason pracuje na oddělení intenzivní péče na klinice v Texasu a je uživatelkou kochleárního implantátu. Na svém vlastním kanálu na YouTube vypráví o zvláštních výzvách, které musí překonat, a o tom, jak vypadá její pracovní den.

Alley Mason ohluchla ve věku tří let v důsledku bakteriální meningitidy. Kochleární implantát v pravém uchu jí umožňuje slyšet alespoň na jedné straně. Sluchové postižení jí nezabránilo ve studiu na zdravotní sestru.

„Když jsem se dostala na zdravotnickou školu, první problém, s nímž jsem se musela potýkat, bylo použití fonendoskopu s kochleárním implantátem.“ Sluchátka konvenčních fonendoskopů se zavádějí přímo do vnějšího zvukovodu, což je pro uživatele kochleárního implantátu stejně neefektivní jako používání sluchátek k poslechu hudby. „Začala jsem panikařit a nevěděla jsem, co budu dělat.“ Ale brzy jsem našla pak fonendoskop, ke kterému by bylo možné připojit jakákoli sluchátka.“ Alley tedy použila velká sluchátka, která lze pohodlně umístit přes audio procesor. Nebo můžete připojit výstup sluchátek k DAI, přímému zvukovému vstupu ke kochleárnímu implantátu pomocí standardního zvukového kabelu.

„Používámkochleární implantát MED-EL s pocesorem SONNET aMED-EL AudioLink“, kam zdravotní sestra Alley zapojuje výstup fonendoskopu. „AudioLink se pak spojí prostřednictvím Bluetooth s mým kochleárním implantátem.“ Zdravotní sestra nechává AudioLink zapnutý v pohotovostním režimu po celou dobu své směny. „Pokud pak fonendoskop zapnu, je připraven k použití za tři sekundy. Tak dlouho přibližně trvá, než někdo vyndá stetoskop a dá si ho do uší.“

Každodenní život na klinice s kochleárním implantátem

Mladá Texasanka dokončila své studium loni v prosinci a svou kariéru v intenzivní péči zahájila počátkem roku 2020. Pracuje na noční směně od sedmé hodiny večer do sedmé hodiny ráno: „Probouzím se mezi 14:30 a 15:30. Nespím se zapnutým implantátem, takže jsem během spánku úplně hluchá. K probuzení používám vibrační alarm na hodinkách. Můj asistenční pes Saki je mi velkou pomocí, pokud zaspím.“

„Normálně chodím do práce asi v šest hodin,“ říká Mason. 24hodinová výdrž baterie RONDO 3 by znamenala, že bych mohla slyšet i po celou dobu mé 13hodinové pracovní směny. Mason však slyší pomocí systému SONNET , a proto spoléhá na baterie na jedno použití: „Vždy mám u sebe nejméně dvě sady rezervních baterií pro svůj implantát: jednu v kapse pracovních kalhot a jednu v tašce. Když jsem ve službě, bez sluchu se neobejdu ani chvíli. Jsem zodpovědná za blaho svých pacientů a za jejich životy, takže si bez baterií neobejdu.“

„Na začátku každé směny na jednotce intenzivní péče se pomocí fonendoskopu kontroluje srdce, plíce a břicha každého pacienta, takže je každý pacient kontrolován alespoň každých dvanáct hodin.“ Tento speciální fonendoskop je momentálně jedinou pomůckou, kterou běžně používám. MED-EL AudioLink má také speciální funkci, díky které jej můžete použít jako mikrofon. Pokud o něčem diskutuji s jinou sestrou a dochází k velkému hluku v pozadí, což se na jednotce intenzivní péče může stávat běžně, mohu dát druhé sestře AudioLink. Ona pak mluví přímo do MED-EL AudioLink a díky tomu přímo do mého kochleárního implantátu.“

Zabezpečená komunikace: uzavřená smyčka

„Na jednotce intenzivní péče se staráme o vážně nemocné pacienty.“ Často jde o to, udržet je naživu. To znamená, že často dostávám důležité informace a musím se ujistit, že jsem všechno správně slyšela.“ Kochleární implantát umožňuje hluchým uším slyšet, ale nemůže zcela nahradit zdravý přirozený sluch. Sluch na obou uších je důležitý pro dobré porozumění řeči. Takzvaná komunikace s uzavřenou smyčkou pomáhá nejen této 22leté sestřičce vyhnout se nedorozuměním při získávání důležitých informací nebo pokynů lékaře.

„Pokud má pacient například velmi pomalý puls a lékař mi říká: ‚Dejte mu 0,5 miligramu atropinu,‘ pak v rámci uzavřené smyčky dávám lékaři odpověď: ‚Dávám 0,5 miligramy atropinu,‘ ještě před tím, než tak učiním. Kdybych doktorovi nerozuměla správně, mohl by mě včas zastavit a opravit.“ Nedorozumění na jednotce intenzivní péče by mohlo mít vážné následky: „Proto všichni na mém oddělení používají tento způsob komunikace uzavřenou smyčkou. Je to pro mě obzvláště užitečné. Dává mi to jistotu, že jsem všechny správně pochopila. “

„Jelikož jsme uprostřed pandemie COVID 19, v mé nemocnici platí pravidlo, že každý musí nosit roušku.“ Stejně jako mnoho lidí se sluchovým postižením používá Mason také odezírání ze rtů zcela intuitivně jako podporu komunikace. „To teď však není možné. Kvůli tomu je pro mě těžší všechny pochopit, když mluví přes své roušky.“ Pravidelné přestávky v poslechu a bezpečnost komunikace s uzavřenou smyčkou jsou v současné době důležité nejen pro ni, ale také pro její kolegy s normálním sluchem na jednotce intenzivní péče.

„Přestávky v poslechu pomáhají lépe porozumět“

„Jako zdravotní sestra na jednotce intenzivní péče musím vždy pozorně naslouchat: při spolupráci s kolegy; při poslechu přístrojů, jejichž alarmy mi obvykle říkají, že něco není v pořádku.“ Na jednotce intenzivní péče je však velmi důležitá i koncentrace. „Vždy musím myslet dopředu a každou chvilku očekávat problém: pokud se srdeční rytmus mého pacienta zpomalí nebo jeho krevní tlak stoupne nebo poklesne.“

Přestávky jsou obzvláště důležité v práci, která vyžaduje tolik soustředění. Každá sestra na jejím oddělení má každý den nepřerušovanou 30minutovou přestávku, kterou uživatel kochleárního implantátu pojme jako přestávku v poslechu: „Trávím 30minutovou přestávku na oběd sama. Jen velmi vzácně během přestávky s někým mluvím. Tento čas využívám k dobití mého mozku.“” Během této doby je sestra k dispozici pouze pro případ nouze prostřednictvím svého pageru.

Mason si myslí, že taková přestávka v poslechu je dobrá pro každého, kdo má problémy se sluchem: „je to velmi důležité, protože my jako lidé se sluchovým postižením musíme pracovat třikrát více než všichni ostatní, abychom správně interpretovali, co se nám říká. Přestávka v poslechu, jako je tato, opravdu pomáhá lépe rozumět ostatním po celý zbytek dne.“

Akustické indikace namísto směrového slyšení

„Jednou z výzev pro mě jako sestru je, že nemohu jednoznačně říci, ze kterého směru hluk přichází.“ Schopnost lokalizovat zvuky se učí v prvních letech spolu s vývojem řeči a vyžaduje bilaterální sluch. Přestože je Američanka hluchá na obou uších, implantát jí byl voperován jen na jednu stranu. „Pro mě je opravdu užitečné, že všechny akustické alarmy v nemocnici mají také odpovídající světelný signál. Pokud například dýchací přístroj pípne, rozsvítí se také displej na ventilátoru. Pokud infuzní pumpa pípne, rozsvítí její displej.“

„Nemám potíže slyšet rozdíl mezi výškami zvuku a rozpoznat, jaký typ alarmu byl spuštěn. Takže když slyším dechový alarm, vím, že je to z dýchacího přístroje. Pokud si však nejsem jistá, zda alarm pochází z dýchacího přístroje z pokoje mého pacienta nebo z jiného pokoje, pak jen nahlédnu do pokoje svého pacienta a vidím, co svítí.“

Problémy se sluchem nejsou omluvou!

Neslyšící a nedoslýchaví si často stěžují, že se všude kvůli rouškám cítí izolovaní. Pokud hovoří více než dva lidé, je pro mě těžké sledovat jejich konverzaci“; popisuje Mason a dodává, že má často pocit, že se stává se outsiderem konverzace. Jako nováček v této profesi se snaží budovat vztahy s kolegy, ale: „Roušky to trochu ztěžují. Samozřejmě to nepoužívám jako výmluvu. Nacházím jiné způsoby, jak navázat s lidmi kontakt. Ale chápu pocit izolace, který někteří lidé se sluchovými potížemi právě teď zažívají. V tuto chvíli mám velké štěstí, že mám kochleární implantát!“

„Jako zdravotní sestra s kochleárním implantátem nenarážím jen na výzvy, které musím překonat, ale také jsem si všimla něčeho opravdu skvělého!“ Sestra Alley vypráví o pacientech na jednotce intenzivní péče, kteří jsou konfrontováni s velkými životními změnami: po cévní mozkové příhodě nebo po několika ošetřeních, když náhle čelí vážným problémům s řečí, sluchem nebo zrakem. „V práci nosím nahoru, takže to, že mám implantát, je zřejmé.“ Pacienti můj kochleární implantát vidí. Takže když já mám potíže se sluchem a oni mají problémy s řečí, sluchem nebo viděním, pak nás tento hendikep spojuje a mohu s nimi navázat bližší kontakt.“

Alley Mason vypráví o životě a zkušenostech zdravotní sestry v intenzivní péči na
https://www.youtube.com/c/NurseAlley
https://nursealley.com/
https://www.facebook.com/alley.mason