Cytomegalovirus: nejčastější příčina vrozené, nedědičné, progresivní ztráty sluchu.

Pro zdravé děti nebo dospělé je cytomegalovirus, známý také jako CMV, neškodný. Pokud vůbec, patogen z rodiny herpes virů se projeví příznaky podobnými chřipce. Stejně jako u oparů, planých neštovic nebo pásového oparu však virus zůstává v těle a může se reaktivovat, pokud je imunitní systém oslaben. Jedinci s poškozeným imunitním systémem mohou onemocnět zápalem plic nebo hepatitidou způsobenou CMV.

CMV je obzvláště nebezpečný pro nenarozené děti: CMV infekce v děloze je spolu s Downovým syndromem jednou ze dvou nejčastějších příčin vrozených postižení na světě, včetně poruch sluchu a dalších komunikačních poruch. Vývoj sluchu, řeči a komunikace infikovaných dětí by měl být neustále sledován a terapie by měla být komplexní.

Postižení v důsledku takovéto vrozené infekce (cCMV) je častější než postižení v důsledku infekce zarděnkami, infekce HIV nebo zneužívání alkoholu; je také častější než syndrom náhlého úmrtí kojenců (SIDS). Na rozdíl od nich jsou však tento virus a jeho následky málo známé. I zvýšená hygiena v těhotenství by mohla nenarozené dítě výrazně ochránit!

Konnatální CMV infekce může způsobit ztrátu sluchu!

U každé druhé až třetí těhotné ženy infikované CMV poprvé se patogen přenese na nenarozené dítě; při opakovaných infekcích je riziko o něco nižší. Nakažené děti mohou zůstat zcela bez příznaků. U jednoho z deseti nakažených dětí se však příznaky projeví již při narození: žloutenka, podváha, zápal plic, špatná funkce jater, horečka, zánět mozku, záchvaty.

Šedesát procent těchto novorozenců s příznaky trpí vážnými, trvalými mentálními nebo fyzickými poruchami, včetně ztráty sluchu a dokonce hluchoty. Typické jsou také problémy s rovnováhou a problémy s krmením. Riziko závažného, trvalého poškození je obzvláště vysoké, pokud k infekci došlo během prvního trimestru těhotenství. Nicméně i 10 až 15 % novorozenců s cCMV bez příznaků ztrácí v dětství sluch.

Ztráta sluchu související s cCMV se může vyskytnout na jedné nebo na obou stranách, současně nebo opožděně na druhé straně. Pokud nedojde ke ztrátě sluchu v prvních letech života, neovlivní infekce schopnost slyšet ani v pozdějších letech; nicméně i postižení jedinci se zcela normálním prahem sluchu mají v dospělosti často horší verbální projev a kognitivní schopnosti nezbytné pro komunikaci jsou často snížené.

Poruchy sluchu se zhoršují i dalšími problémy v komunikaci

"Poškození sluchu není ten skutečný problém!" stěžují si rodiče školáka s oboustrannou CI, který ohluchl v důsledku infekce CCMV. U dětí s CI, jejichž hluchota je způsobena cCMV, se obvykle pomaleji rozvíjí porozumění řeči. To může souviset s dalšími příznaky, které se mohou objevit v důsledku cCMV: opoždění ve vývoji slovní zásoby nezávisle na sluchu, porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), snížená kontrola impulzů nebo pozornosti, kognitivní opoždění nebo motorické dysfunkce. Postižení jedinci mohou mít potíže s porozuměním dlouhým nebo složitým větám. To vše má významný dopad na rozvoj ve škole a na schopnost zapojit se do sociální komunikace.

Ve švédském průzkumu proto rodiče postižených dětí vyzývají, aby jednotlivé příznaky nebyly léčeny nezávisle na sobě, ale aby se při terapii věnovala zvýšená pozornost infekci cCMV jako základní příčině. U postižených dětí by měly být prováděny pravidelné kontroly sluchu; měly by být sledovány všechny příznaky, které mohou ovlivňovat komunikaci - včetně testů kognitivních schopností.

Frekvence výskytu cytomegaloviru: velmi variabilní

CMV a cCMV infekce jsou častější v rozvojových zemích než v zemích rozvinutých. Vysoké počty jsou zaznamenány zejména v Brazílii a Africe, nižší počty ve Finsku, uvedla Doz. Dr. Ulrika Löfkvistová 2022. Ta se zabývá výzkumem CMV v týmu Prof. Dr. Evy Karltorpové na univerzitě v Uppsale. Podle Löfkvistové je však i ve Švédsku 70 % všech dospělých infikováno CMV a 0,5 % všech novorozenců.

V některých částech USA se odhaduje, že je infikováno až 80 % dětí v zařízeních péče o děti. Virus se přenáší tělními tekutinami: Kromě krve, moči, mateřského mléka, spermatu a vaginální tekutiny jsou možnými médii přenosu také sliny, slzy a nosní sekret. Ty se v hojné míře šíří mezi malými dětmi a jejich vrstevníky a pečovateli.

Vzhledem k tomu, že cytomegalovirus se přenáší nátěrem, prostřednictvím tělních tekutin, závisí jeho šíření na konkrétní hustotě populace a možnostech hygieny. Povětrnostní podmínky však také ovlivňují, jak dlouho mohou viry přežívat a šířit se. "Švédské počasí je pro CMV ideální," vysvětluje specialista na CI Prof. Wolf-Dieter Baumgartner, MA. Prezident CIA působí také v Karolinské univerzitní nemocnici ve Stockholmu, a proto je obeznámen s tamním výzkumem CMV.

Ačkoli šíření CMV v Rakousku není přesně známo, podmínky pro výskyt viru jsou zde srovnatelné s podmínkami v Německu. Podle Institutu Roberta Kocha je zde nositelem viru téměř polovina dospělých a 0,5 procenta všech těhotných žen; celosvětově jsou infikována dvě procenta všech těhotných žen. Prof. Baumgartner označuje plošný screening CMV v Rakousku za zbytečný i z dalšího důvodu: "Protože s ním není spojena žádná terapie ani následky."