Kochleární implantát: více než jen audio-verbální komunikace
Nejnovější studie ukazují: Když slyšíme zvuky ze svého okolí, je náš život bezpečnější a příjemnější. Měli bychom poslouchat na obě strany a procvičovat vnímání a klasifikaci zvuků.
V počátcích kochleární implantace byla očekávání ohledně její účinnosti skromná: otevřené porozumění řeči bylo v té době nepravděpodobné. Člověk byl spokojen, pokud uživatelé CI dokázali vnímat zvuky, stejně jako rozlišovat řeč od zvuků z okolí a různé zvuky z okolí od sebe navzájem. Kochleární implantát měl umožnit akustické vnímání prostředí a také podpořit odezírání ze rtů.
Se zavedením účinnějších a rychlejších strategií kódování, konkrétně od roku 1994 se zavedením strategie CIS, jsou výsledky slyšení s implantátem nesrovnatelně lepší. Na vnímání a přiřazování zvuků z prostředí se poněkud zapomnělo: U současných technologií CI se téměř nikdy neurčují na vědeckém základě.
Přitom právě vnímání okolních zvuků může lidem pomáhat "orientovat se ve svém prostředí, varovat je před potenciálním nebezpečím a poskytovat pocit estetického uspokojení", jak uvádí vědecký tým systematické analýzy studie z USA publikované na začátku roku 2021 [1], což jsou nejen důležité aspekty pro terapii a studium, ale také relevantní argumenty v případě, že se dosažení audioverbální komunikace zdá být pro kandidáta na CI nepravděpodobné.
Důležité zvuky mají přednost!
K prokázání dalšího zlepšení výkonnosti nových technologií kochleárních implantátů se dnes ve vědeckých studiích obvykle používají zvláště obtížné řečové testy a také řečové testy v hluku na pozadí. Kromě analýzy americké studie se však dvě nedávné studie zabývají konkrétně vnímáním hluku pomocí kochleárních implantátů.
Tyto nejnovější údaje ukazují, že kochleární implantáty obecně poskytují svým uživatelům zlepšení ve vnímání akustického prostředí[2], nicméně ve srovnání s normálně slyšícími jedinci většina uživatelů CI v tomto ohledu stále nedoslýchá[3].
Současné studie se neshodují v tom, zda uživatelé s lepším porozuměním řeči nutně spolehlivěji rozpoznávají také zvuky z okolí. Zvuk je však rozpoznáván spolehlivěji, pokud jsou implantáty používány na obou stranách,[4] pokud je zvuk klasifikován jako bezpečnostně relevantní[5] a je známý[6]. Autoři studie předpokládají lepší úspěšnost, pokud rehabilitace sluchu zahrnuje vědomý nácvik vnímání a rozlišování zvuků[7].
