„Kochleární implantát v neslyšícím uchu mi rozhodně usnadnil život!“

Bilaterální implantace je v Rakousku již dlouho běžná u dospělých, kteří neslyší na obě uši, a u dětí se považuje téměř za samozřejmost. Jinak je tomu u dětí, které jsou na jedno ucho hluché, ale na druhé ucho si dobře vystačí s naslouchátky, nebo dokonce slyší bez jakéhokoli omezení.

Gemma Moleová byla právě takovým dítětem. Dnes působí jako vedoucí audiologického oddělení ve Všeobecné nemocnici v anglickém Birminghamu, pracuje jako terapeutka v městském programu sluchových implantátů a slyší na hluché ucho prostřednictvím kochleárního implantátu. Na 8. mezinárodním semináři o sluchových implantátech v říjnu 2022 se podělila o své zkušenosti s přítomnými odborníky z oblasti audiologie a terapie.

"Celý život jsem jednostranně neslyšící. Moje vlastní ztráta sluchu byla důvodem, proč jsem se začala zajímat o audiologii. V roce 1987 jsem se začala vzdělávat v audiologii a v letech 1991 a 1992 jsem zahájila své vzdělávání jako sluchový terapeut pro dospělé. Od roku 2002 pracuji jako terapeut pro uživatele kochleárních implantátů. Sám jsem si kochleární implantát pořídil v roce 2014."

Dospívání s jednostrannou hluchotou

"Když jsem vyrůstala, nepoznala jsem nic jiného, než že slyším jen na jednu stranu. Bylo mi asi pět let, když si rodiče náhodou všimli, že neslyším na pravou stranu. Samozřejmě mě vzali k lékaři. Ale náš praktický lékař tomu nepřikládal velkou váhu, takže to rodiče nesledovali. Dál mě nevyšetřovali, kromě mého experimentálního samovyšetření: přiložila jsem sluchátko k hluchému uchu, abych zjistila rozdíl oproti slyšícímu uchu. Podařilo se mi jen to, že se mi zatočila hlava - takže to zůstalo u toho jednoho experimentu."

"Ve škole to začalo být obtížné"

"Ve škole to pro mě bylo obtížné, zejména když se zesílila hlasitost. Mé dívčí jméno bylo Stevensová, takže začínalo na "S". Proto jsem podle zasedacího pořádku v naší škole musela sedět úplně vzadu. Když některý žák při hodině nesledoval, učitelé mu hned vynadali: "Jsi snad hluchý, copak neumíš poslouchat?" A tak jsem si říkala, že jsem hluchá. Takže jsem brzy nabyla dojmu, že není dobré být neslyšící."

"Jeden učitel mě dokonce požádal: "Přestaň na mě tak zírat!" Tak jsem si také přestala pomáhat odezíráním z úst. A tak jsem brzy vypadla - ze třídy i ze školy. Tu jsem opustila, když mi bylo šestnáct. Dlouho mi trvalo, než jsem přišla na to, co bych mohla dokázat. V šestnácti jsem si vůbec nevěřila."

Neslyšící na jednu stranu v dospělosti

"V dospělosti jsem měla tendenci více naslouchat, než se účastnit rozhovoru. A vždy jsem velmi pozorně sledovala lidi kolem sebe. Nelíbilo se mi, když si někdo sedl na pravou stranu, na které neslyším. Neměla jsem ráda schůze nebo skupinová setkání; neměla jsem ráda hluk na pozadí. Moje sebevědomí zůstávalo nízké. Žila jsem společensky uzavřeným životem - zpětně mohu říci, že jsem si společenský život přizpůsobila tak, abych ho mohla dobře snášet i se svými problémy se sluchem. Ale pro mě to bylo všechno normální a nevadilo mi to, protože jsem neznala nic jiného; dokud jsem se nestala matkou."

Když se Gemma Moleová stala matkou dvojčat, všechno se změnilo.

"S dvojčaty se pro mě něco změnilo: chtěla jsem mít jistotu, že jsem nic z toho, co mi dcery říkají, nepochopila špatně. Vždycky seděly nalevo ode mě, abych je slyšela. Ale kdybych je měla při chůzi vzít obě za ruku, tak by to pro dceru po mé pravé ruce bylo opravdu špatné."

"Jedna z mých dvou dcer si všimla, že je pro ni lepší držet se za ruku, na které mám hodinky - takže brzy to byla vždy ta druhá dcera, která chodila po mé pravé ruce. Bylo mi jí tehdy velmi líto! Po dalších změnách - ve společenském životě nebo při setkáních - jsem tehdy nepátrala, přišly přirozeně časem. Ale kvůli dceři po mé pravé ruce jsem musela situaci změnit!"

"Chtěla jsem víc: kochleární implantát"

"Původně jsem v roce 2010 dostala kostní sluchový implantát. Díky němu jsem mohla vnímat zvuk i z hluché pravé strany. Ale pak jsem opravdu chtěla víc. Proto jsem se v roce 2014 rozhodla pořídit si kochleární implantát."

Vzhledem k tomu, že v každodenním životě se o sluch stará slyšící ucho, potřebují jednostranně neslyšící uživatelé CI o něco více sluchového tréninku než oboustranně neslyšící uživatelé. "Abych to zvládla, musela jsem si dát na čas a být kreativní: tehdy jsem si sluchové ucho zakrývala ušní tvarovkou a pro zvukový procesor jsem používala audiokabel - dnes je to díky AudioLinku a mobilním telefonům mnohem pohodlnější. Cvičila jsem každý den alespoň dvě hodiny. Netvrdím, že každý musí cvičit tolik - ale co nejvíc to jde. Ve většině věcí v životě se můžete zlepšit, jen když budete hodně cvičit."

Gemma Moleová cvičila: motivovaně, důsledně a pestře.

"Používala jsem nahrané cvičební materiály a online cvičební programy." Pro německy mluvící uživatele nabízejí programy Listen Up! a Hear at Home od společnosti MED-EL hotové audio soubory s cvičebním materiálem. Vhodný je také online hudební tréninkový program Meludia. Je však také možné požádat přátele, aby nahráli vhodná poslechová cvičení.

"U audioknih jsem začala s dětskými knihami: V nich se mluví pomaleji a většinou můžete předvídat, co bude následovat. Ale u audioknih můžete také trochu zpomalit rychlost přehrávání."

"U televizních filmů jsem také připojila zvukový výstup přímo ke zvukovému procesoru. Zpočátku jsem k nim používala titulky. Jako sluchový trénink jsem používala i videohry se zvukem. Chtěla jsem, aby moje poslechové aktivity byly co nejpestřejší. Postupem času jsem omezila další pomůcky, pak jsem přidala slyšící ucho a díky němu jsem mohla slyšet i hluk na pozadí."

"Neměla jsem velká očekávání," snažila se být Gemma Moleová co nejrealističtější. Koneckonců její pravé ucho bylo hluché 49 let. "Ale chtěla jsem udělat to nejlepší, co jsem mohla." Nyní, osm let po implantátu, se zdá být spokojená, když shrnuje: "Neřekla bych, že s CI slyším stejně jako s normálně slyšícím uchem - ale slyším jasně a srozumitelně. Implantát mi rozhodně usnadnil život."